Kdo vlastně jsem a co tady dělám

20. října 2018 v 19:34 | VERAMARK |  Ostatní
Jak asi začít, jmenuji se Verča a momentálně chodím do druháku na čtyřletém gymnáziu. Většina holek by sem napsala, jaké jsou šedé myšky a nikdo si jich nevšimne, ale to u mě není pravda a nemyslím to nijak povýšeně. Ano, také jsem byla v dětství taková, ale během dospívání jsem se tak nějak změnila (nechci si tu hrát na kdovíjak dospělou, řekněme ale, že fyzicky už dospělá jsem). Chci tím říct, že mi zafrovatěly vlasy, tak nějak sabotuji kalhoty, nesnáším černé kabáty a úplně nejvíc miluji pruhované punčocháče (akorát je nikde neprodávájí, takže to není moc vidět). Ale proč zabíhám do takových zbytečností? Prostě nejsem holka, které byste si na ulici nevšimli. Jsem docela dost bláznivá a to neříkám protože je to v dnešní době cool, ale protože je to skutečně pravda. Chovám se ke svému věku dost nepřiměřeně, mám pocit, že mentálně jsem se zastavila na 13 letech.


Jinak jsem strašně pozitivní člověk, nedokážu se utápět v depresích, i když ve chvíli kdy je mám (ano, každý má deprese a není za co se stydět) si myslím, že to tak není, ale ono to tak je a uvědomuji si to až poslední dobou. Dělám sportovní šerm. Sice o sobě moc dobře vím, že na to nemám zrovna největší talent, ale baví mě to a to je nejdůležitější a také tam jsou fakt skvělí lidi. Dále chodím o víkendech na brigádu, která mě dost ničí, ale aspoň mám pocit, že dělám něco užitečného. Od pěti let jsem chodila na klavír, který mě později přestal bavit, a tak jsem po dokončení prvního cyklu (v 8. třídě) skončila. Dneska si na klavír ráda zahraji, ale moc na to nemám čas ani trpělivost. Asi ve třetí třídě jsem chodila i na sólový zpěv, kvůli učiteli jsem však přestoupila do dětského sboru, kam jsem mohla chodit ke klavíru zdarma, takže když jsem končila s klavírem, skončila jsem i se sborem (no stejnak jsem tam už byla dost stará). Chtěla jsem ve zpěvu pokračovat, tak mě mamka vzala do dospělého sboru. Z dětského sborečku to byl do chrámového sboru docela skok, ale bavilo mě to. S tím jsem v prváku ale taky skončila, protože jsem chodila do tanečních. Dneska se mi to kryje s brigádou, ale plánuji se k tomu zase vrátit. Také jsem chodila do ZUŠky na výtvarku (kde jsem také úspěšně absolvovala), se kterou jsem skončila přestupem na gymnázium.

A teď asi to nejdůležitější. Proč dělám tenhle blog, jak jsem k tomu přišla a co je mým cílem? Od sedmé třídy jsem byla přesvědčená, že půjdu studovat dějepis a v prváku jsem si konečně našla i obor (judaistika). Jenže o letošních prázdninách jsem si uvědomila, že by mě ve skutečnosti naplňovalo něco jiného. Ano, stále mě neskutečně baví dějepis, ale našla jsem se i v něčem jiném, v něčem, co mě nejen baví, ale až fascinuje a to jsou psychické poruchy. Vždycky mě to zajímalo a párkrát jsem uvažovala, jestli nakonec nepůjdu na psychiatrii, ale poté co jsem zjistila, že by bylo potřeba vystudovat 6 let medicíny a následně se 5 let atestovat, upustila jsem od toho. Ale přes prázdniny jsem si utřídila myšlenky a došla k závěru, že tu psychiatrii chci dělat a ještě mě utvrdila návštěva dne otevřených dveří v psychiatrické léčebně v Bohnicích.

Uvědomila jsem si, že přesně tohle chci dělat, cítila jsem, že to je přesně to, k čemu jsem byla poslána na tento svět, že to je mé povolání, můj smysl života. A to všechno přestože mě chemie ani biologie (a fyzika už vůbec) moc nebaví, ale jak funguje mozek psychicky nemocného člověka mě zajímá. A hlavně v psychicky nemocných lidech vidím člověka, člověka, který si zkrátka životem nese těžkou oběť a někteří ani to ne.

Lidé se psychicky nemocných bojí, mají je za blázny, za lidi, se kterými se nesmí bavit, vlastně v nich ve skutečnosti ani nevidí lidi. Berou je za něco míň, za něco nebezpečného, za něco, co byste měli odložit a nehlásit se k tomu. Nebo se jim smějí, dělají si z toho legraci a přitom by se to mělo brát vážně. Chci spojit jejich svět s tím naším, nebo spíš náš svět s tím jejich. Vadí mi, že lidé jsou v této oblasti tak neinformovaní.

Když někomu řeknu, že chci být psychiatrička, dívá se na mě skrz prsty, ptá se mě, jak se těším na elektrošoky a jestli si nechci vymyslet něco jiného. Proto jsem založila tenhle blog, chci změnit názor ostatních na duševní nemoci, pomoci lidem, kteří něčím takovým trpí, chci přiblížit lidem, o co se ve skutečnosti jedná bez zkreslování médii.

Ale nebudu se tu zabývat jen psychiatrií, mám spoustu jiných témat, kterými bych se chtěla zabývat, ať už psychologických či jakýchkoli jiných. Mimo jiné tu budou určitě články o stejnorodosti lidí, sebelásce (ale vezmu to z jiného konce), stravě, jak zjistit, co je vaším životním posláním nebo potratech či euthanasii. Spousta článků bude odrazem mé zkušenosti a názorů, které bych ráda obhájila a dost často jsou to nepopulární názory, za které byste mě spousta z vás označila za strašně divnou, ale někteří v tom možná uvidí smysl nebo cestu, kterou se najít, protože já se taky hledala...a našla. Ne každý má takové štěstí.

Původně jsem si chtěla založit jenom instagram, kam bych postovala své myšlenky, ale pak mi došlo, že bych se do těch malinkatých okýnek neměla šanci se svými slohy vejít. Napadlo mě založit si blog (a to i přestože to dnes nikdo nečte), vypisovala jsem si témata na články a za pár minut jich vymyslela přes 90, takže mám asi na chvilku vystaráno. Pokud se vám články budou líbit, budu moc ráda za každý komentář nebo sdílení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 onajeina onajeina | Web | 31. října 2018 v 19:43 | Reagovat

Ahoj Veronička.
Obdivujem Tvoje odhodlanie sa dať na tak ťažký odbor akým je psychiatria. Je to náročná, ale zároveň velmi prínosná práca. Určite to bude ťažké preraziť na blogu s touto témou, keďže sa zaoberám aj touto oblasťou nie len čo sa blogu týka, ale aj profesne. Študuj si o tom, čítaj veľa, pozoruj a bez kažú príležitosť, ktorá by ťa posunula ďalej. Držím Ti palce a verím, že bude článkov čo najviac ;)

PS: Depresiu nemá každý, je to závažná choroba, ktorá sa musí liečiť a neprichádza a neodchádza ako vietor fúka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama